Ručil bratrovi, po jeho smrti má na krku dluh, který nikdy nedokáže splatit

Sourozenci by si měli pomáhat. Alespoň tak to cítili dva bratři, kteří po smrti rodičů měli jen jeden druhého. Starší bratr byl sice ženatý, ale svého bratra Davida nikdy nenechal v nouzi. Proto když on sám potřeboval ručit u úvěru na vysněný dům, požádal Davida o pomoc. Tragická nehoda, při které s manželkou přišel o život, však dostala Davida do problémů.
David ke svému staršímu bratrovi Pavlovi vždy vzhlížel, už odmalička byl pro něj velkým vzorem. A Pavel na druhou stranu nad svým mladším bratrem držel ochrannou ruku. Nic se na tom nezměnilo ani v dospělosti, kdy se Pavel oženil. Byl svému bratrovi jak psychickou oporou, tak ho občas podporoval i finančně.

David mohl bratrovi pomoc oplatit

David byl sám, žil v malém bytě po rodičích, kteří zemřeli, když byli bratři ještě mladí. Jeho jedinou rodinou se tak stal starší bratr s manželkou. Za bratrovu pomoc byl vděčný, protože měl problém najít si trvalé zaměstnání. Trpí psychickými problémy, které ho sice nezbavují pracovní způsobilosti, ale komplikují jeho profesní život natolik, že v žádném zaměstnání příliš dlouho nevydrží.
Pavel s manželkou děti mít nemohli, rozhodli se tedy splnit si svůj další sen a pořídit si vlastní bydlení v srdci Jizerských hor. Vzali si úvěr na 1,5 miliónu korun a všechny volné peníze investovali do rekonstrukce. Davida požádali o ručení.
Ten pochopitelně souhlasil, měl tak možnost svému bratrovi alespoň tímto způsobem oplatit to, jak se o něj roky staral a pomáhal mu. Navíc Pavlovi se v práci dařilo dobře, měl vedoucí postavení v jedné české firmě. Nebyl tedy důvod, proč by nemohl dostát svým závazkům.

Nehoda dostala Davida do dluhů

Bohužel došlo k tragédii, kterou nikdo nemohl předvídat. Sesuv půdy zasáhl cestou do práce auto, ve kterém jel Pavel i s manželkou. Ani jeden nepřežil. David nejen že se nedokázal vzpamatovat z bratrovy smrti, navíc se stal tím, kdo musel situaci začít rychle řešit.
Po tragické nehodě se dostal do těžké deprese, ve zkušební době přišel o práci. Měl sotva na své vlastní živobytí a do toho na něj připadl dluh ve výši 1,3 miliónu korun za bratrův dům, jehož měsíční splátka 15 tisíc korun je zdaleka nad jeho možnosti. I přesto, že se stal jediným bratrovým dědicem, ocitl se v dluhové pasti, navíc bez jakékoli blízké osoby, na kterou by se mohl obrátit.

„Davidovi by v jeho těžké životní situaci jistě pomohlo, kdyby se s někým poradil, nebo si na tuto agendu zajistil služby právního zástupce, který se znalostí věci zamezí vzniku dalších potíží,” uvedl pro Právo Vladimír Vachel z inkasní společnosti EOS KSI.
„V jeho případě by bylo nejvhodnější zahájit jednání s věřitelem a zajistit co nejrychlejší prodej nemovitosti, z jehož výtěžku se dlužná částka pokryje,” dodal.
Dokud se nepodaří dům prodat a tím vyřešit závazek, je David odpovědný a musí splácet.
„Snazší by byla situace, kdyby měl David sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr, které mu mohl financovat bratr, když společně ručení uzavírali. Stejně tak i bratr s jeho ženou měli mít pojištění uzavřeno,” doplnil Vachel.

 

Splátky půjček ukusují Čechům více než čtvrtinu platu

plátky úvěrů měsíc co měsíc ukusují lidem v průměru více než čtvrtinu platu. Před deseti lety jen pětinu. Vyplývá to z analýzy registru všech bankovních a části nebankovních úvěrů v České republice. Dlužníkům, kteří si ale v zoufalství berou extrémně předražené půjčky, ovšem splátky podle odhadů Práva upálí i přes polovic jejich obvykle i tak silně podprůměrného příjmu.
„Lidé si půjčují stále vyšší částky na bydlení i na spotřebu. U klientů s více než pěti úvěrovými smlouvami je míra rizika nesplácení jejich úvěrů téměř dvojnásobná proti klientům s jedním úvěrem,“ uvedl ředitel Czech Credit Bureau (CRIF) Petr Kučera.

Průměrná hypotéka je dva milióny

Podle CRIF je z hrubého měsíčního příjmu 26 300 korun průměrná splátka 7300 korun, což je 28 procent. Před deseti lety to bylo 4500 korun. V průměru si jeden klient s dlouhodobým úvěrem v posledním čtvrtletí loňského roku půjčil 1,7 miliónu korun, což činí meziročně o 114 tisíc, respektive o 7,1 procenta více.
Za celý rok byla průměrná částka u dlouhodobého úvěru 1,3 miliónu korun. Pokud jde výslovně o hypotéky, tak ty si Češi v průměru berou vyšší.
V únoru podle zveřejněných odhadů dosahovala průměrná výše nově sjednané hypotéky bezmála 1,9 miliónu, v lednu dokonce 2,1 miliónu. Není divu, že si Češi berou úvěry na bydlení. V únoru hypotéky historicky zlevnily na absolutní minimum. Průměrné sazby jen o něco málo přesahují dvě procenta ročně. Navíc úroky z hypoték a úvěrů na bydlení lze každoročně odepisovat z daní.

Splátky ukusují více než čtvrtinu platu

Podle CRIF se u dlouhodobých úvěrů, tedy hypoték, zlepšuje platební schopnost klientů, když počet těchto úvěrů v tzv. selhání meziročně poklesl o deset procent na 30 674 osob. Průšvih ale začínají být krátkodobé půjčky. Krátkodobý dluh mělo koncem roku 2015 téměř 2,5 miliónu lidí.
Průměrná částka připadající v průměru na jednoho klienta s krátkodobým dluhem dosáhla koncem loňského roku výše 157 tisíc korun, uvedl CRIF. Meziročně tedy o 7,7 tisíce korun, respektive o 5,2 procenta více. Přitom ale meziročně vzrostl počet těch, konkrétně o deset tisíc klientů, kteří nejsou krátkodobé půjčky schopni splácet.
Jenže Česká národní banka, CRIF ani asociace nebankovních úvěrových firem nemají žádné informace ani páky na firmy, které poskytují úvěry klientům, kterým už nikde jinde nepůjčí. Lidé, kteří si půjčují od úvěrových společností často až s lichvářskými podmínkami, kde jsou roční náklady na půjčku i přes tisíc procent, ovšem podle odborných odhadů Práva na takové splátky odepisují i více než polovinu platu.

Každý devátý už odmítnut

Navíc jsou to většinou lidé s příjmy kolem dvanácti či patnácti tisíc korun měsíčně. Zbývá jim pak tak málo, že padají do pásma příjmové chudoby, padají mezi příjemce sociálních dávek a mezi exekuční kategorii, kde ani exekutoři už nemají co zabavovat.
Půjčky „z nádraží“ a ty, které jsou mimo jakýkoli dohled a víceméně i pravidla udržitelného zadlužení, vedou k tomu, že je podle CRIF podíl žadatelů, které banky i nebankovní společnosti odmítnou, vysoký. „Každá devátá žádost o úvěr je odmítnuta,“ dodal Kučera.
U jedenácti procent žadatelů je konstatováno úvěrové přetížení, že tedy zkrátka na splátky dalších půjček už nemají příjmy, a u dalších 28 procent úvěráři klienta odmítnou výslovně již pro nesplácení předchozích závazků. O výsledcích testu, jak jsou Češi finančně gramotní, bude ve čtvrtek informovat Česká bankovní asociace.

Zdroj: Jindřich Ginter, Právo

Podnikali, neplatili, sekali dluhy. Teď jim ale sklaplo

Někteří podnikatelé se svojí s. r. o. neplatí, nasekají dluhy, a i když jim firma padne, tak si dál žijí na vysoké noze, byť byli jednateli firmy. V Česku běžná situace.
Věřitelům se jen smějí do očí, neboť se má za to, že zákon je na jednatele krátký. Mnohým už ale sklaplo. Někteří zkušení advokáti věřitelů totiž čím dál tím častěji uplatňují právní fintu, jak alespoň částečně na ně. Mnozí z těch, kterým vykutálení podnikatelé nezaplatili, o ní však stále nevědí.
„Je to postup vhodný pro případy, kdy pohledávka nepřevyšuje milión korun, a za předpokladu, že mezi dlužníkem a věřitelem byla hned na počátku sepsána smlouva s jednoznačně zakotvenými úroky z prodlení a se smluvní pokutou,“ upozorňuje hned na začátek právník Petr Kincl z advokátní kanceláře PwC Legal.

Nejprve musí podat klasickou žalobu na dlužící s. r. o., která ale skončí tím, že dluh není pro nemajetnost a krach reálně vymahatelný. Tak to vyžaduje procesní právo. Jenže čas běží a přitom k původnímu dluhu naskakují právě smluvní pokuty a úroky z prodlení a právní náklady. I ty jsou věřiteli zdánlivě k ničemu, jen na papíře.
„Ale jen zdánlivě, protože právě o tuto sumu, která se souhrnně označuje jako příslušenství, zažalujeme jednatele zkrachovalé s. r. o. z titulu toho, že se ke své firmě nechoval jako řádný hospodář, tedy že coby jednatel dovolil, aby vůči s. r. o. stoupaly oprávněné úroky z prodlení a smluvní pokuty věřitele. A je jedno, že daná s. r. o. je třeba už v likvidaci,“ vysvětlil Právu Kincl.
Jednoduché, relativně účinné, jen ne hotové za měsíc. „Chce to trpělivost. Celý proces trvá přes čtyři roky. Na druhou stranu příslušenství pak mnohdy dosáhne téměř výše původní pohledávky. Ta je sice za s. r. o. ztracená, ale z jednatele, tedy obvykle přímo daného podnikatele, dostanete alespoň něco,“ konstatuje Kincl.

600 tisíc propadlo, ale půl miliónu ne

Už pátým rokem tak vyhrává jeden soud za druhým. Za sebou má již třicet úspěšných případů, kdy mezi dlužníky z řad neseriózních s. r. o. jsou například reklamní agentury.
Například podnikatel Artur K. postupně zakládal několik reklamních agentur. V jedné nasekal dluhy, založil druhou, tu první pustil a tak pořád dokola. „Jeho produkční a promoční agentura měla dluh vůči mému klientovi 600 tisíc. Příslušenství k pohledávce, tedy úroky, pokuty a právní náklady, se vyšplhalo na půl miliónu. Nakonec jsme u soudu uzavřeli soudní smír na polovinu této částky za cenu, že se vše vyřešilo za dva roky a ne za obvyklých čtyři a více. Bohužel to stejně jde do exekuce, protože pan Artur nedodržuje ani uzavřený soudní smír,“ dodal Kincl.
„Během posledních dvou let se s tímto institutem vymáhání setkávám čím dál častěji, jak se zhoršuje vymahatelnost pohledávek za firmami. Když zastupuji věřitele, tak tuto metodu také uplatňujeme,“ řekl Právu pražský advokát Adam Batuna.
Má to ovšem jedno „ale“ – výhra u soudu není u nás to samé, jako mít v ruce peníze. Někteří jednatelé v těchto kauzách po prohře zaplatili, ale na část z nich musela nastoupit exekuce. Zatímco úspěšnost žalob na jednatele o příslušenství je více než 90procentní, tak úspěšnost případných následných exekucí je zhruba poloviční.
U marného zbytku se totiž ukáže, že už ani bývalému jednateli není oficiálně co vzít. „Také jsem v jednom případě narazil na to, že jednatelem byla nastrčená nemajetná žena, prostě bílý kůň. Do toho jsem nešel,“ dodal Kincl.
Zdroj: Jindřich Ginter, Právo

Půjčila si pro přítele, po rozchodu zůstala na stotisícový úvěr sama

Až pětina dlužníků, kteří mají problémy se splácením svých závazků, si vzala úvěr pro někoho jiného. Kvůli příteli se zadlužila i třicetiletá Kristýna, která si v bance půjčila 100 tisíc korun, aby pomohla příteli s rozjezdem jeho podnikání. Vztah skončil a mladé ženě zůstal na krku dluh, který s problémy bude splácet ještě mnoho let.
Nejčastějším důvodem, proč si lidé půjčují peníze pro někoho jiného, je snaha pomoci osobě, se kterou mají partnerský vztah, dětem nebo kamarádům. Velmi často se ovšem setkáváme i s neznalostí finanční problematiky a přehnanou důvěrou v člověka, kterému chtěli zadlužení lidé pomoci,” uvedla pro Právo Markéta Fixová ze společnosti KRUK, která se zaměřuje na správu pohledávek finančních ústavů a korporátních zákazníků.

A to je i případ Kristýny, která žije v menším městě na jihu Čech a již několik let se potýká s dluhy a nepříznivou finanční situací, do které se dostala právě kvůli snaze pomoci bývalému příteli.
Přítel studoval, v bance by mu nepůjčili
Kristýna pracovala v menší firmě, kam nastoupil na brigádu o několik let mladší, sympatický Zdeněk. Netrvalo dlouho a mladí lidé se dali dohromady. Zdeněk tehdy studoval vysokou školu, měl spoustu zájmů a nápadů. Jedním z nich byl i podnikatelský plán, který vymyslel spolu se dvěma svými kamarády.
„Aby mohli podnikání rozjet, musel každý ze společníků vložit 150 tisíc korun. Zdeněk měl pouze třetinu, a protože v té době studoval, žádná banka mu nechtěla půjčit. Požádal mě proto, abych mu chybějících sto tisíc půjčila a slíbil, že mi vše do poslední koruny vrátí, i když se rozejdeme,“ svěřila se Právu Kristýna.
Žili spolu již rok a Kristýna měla pocit, že Zdeňka dobře zná a věřila mu. Proto neváhala a peníze si pro něj na svoje jméno v bance půjčila. Prvního čtvrt roku jí Zdeněk vrátil celé splátky, jeho platební morálka se ale měsíc od měsíce zhoršovala.

„Nejdřív mi Zdeněk vracel plnou výši splátky, která činila dva tisíce korun. Postupně mi ale peníze přestal posílat s tím, že do společné domácnosti nakoupil jídlo nebo mě pozval na večeři. Bezostyšně mi vysvětlil, že to mám považovat za plnohodnotnou kompenzaci za splátky půjčky, které mi nevracel,“ uvedla Kristýna.

Po rozchodu už neviděla ani korunu

S podobným jednáním Kristýna v žádném případě nepočítala a nedokázala se s tím smířit. Se Zdeňkem se proto rozešla a požádala ho, aby jí peníze posílal na účet. Ovšem jeho odpověď ji šokovala. Zdeněk jí sdělil, že je to přece její půjčka, se kterou on nemá nic společného, tak ať si ji splácí sama.
„Nikdy by mě nenapadlo, že to může takto dopadnout. Nezbývá mi nyní nic jiného, než splácet půjčku, kterou jsem nikdy nevyužila. Čeká mě ještě dlouhá cesta. Na každou splátku musím šetřit. Podobnou chybu už bych nikdy neudělala, tato zkušenost je pro mě velkým ponaučením,“ posteskla si Kristýna.
Jak Právu potvrdila Markéta Fixová, Kristýnin případ není žádnou výjimkou. Každý pátý člověk s finančními problémy si totiž bere půjčku pro někoho jiného a ojedinělé rozhodně není ani to, že člověk, pro kterého si jeho blízký peníze půjčil, ze vztahu odejde a zanechá po sobě nesplacené závazky, které zůstávají na zadlužené osobě. Ta musí do budoucna počítat s omezeními, pokud si bude chtít pro své vlastní potřeby sjednat půjčku či hypotéku. Jestliže svůj závazek nebude schopna splácet, bude vedena v registru dlužníků a vystavena riziku exekuce.

Sepište spolu smlouvu o půjčce

„V situaci, kdy vás někdo i velmi blízký požádá, abyste se kvůli němu zadlužili, snažte se oprostit od citů a zvažte všechny možné důsledky. Ve chvíli, kdy si na své jméno vezmu půjčku, ať už je pro kohokoli, musím počítat s tím, že ji také musím sám splatit. S podobnými případy se setkáváme každý den. K nejčastějším patří půjčky pro partnera, přítele, ale velmi časté jsou také půjčky rodičů pro děti,“ uvedla Fixová.
Pokud opravdu vážně uvažujete o možnosti vzít si půjčku pro někoho jiného, odborníci doporučují sepsat mezi sebou smlouvu, kterou případně prokážete předání peněz. V případě nesplácení lze celý případ řešit prostřednictvím občanskoprávního soudu a rozhodnutí o vrácení převzatých peněz lze vynutit i v exekučním řízení.

Češi si běžně půjčují věci od známých, výjimkou nejsou ani auta či motorky

Čtyři z deseti Čechů si v posledních dvou letech půjčili nějakou věc v hodnotě nad 500 korun od svých známých. Nejčastěji se jednalo o nářadí v průměrné hodnotě tisíc až pět tisíc korun. Více než třetina lidí však využila i předmět dražší než 20 tisíc korun, půjčila si například auto či motorku. Zjistil to průzkum agentury STEM/MARK pro společnost Home Credit.
Půjčit si od sousedky nějakou přísadu při vaření, která v domácnosti právě došla, je běžnou situací pro valnou většinu lidí. Jenže Češi nezůstávají jen u drobností.
Proč kupovat vrtačku, pokud je v domácnosti potřeba sotva dvakrát za rok? Více než dvě pětiny lidí podobné situace řeší tím, že si půjčí potřebnou věc od známých, příbuzných nebo třeba právě u sousedů.
„Vzhledem k tomu, že osm lidí z deseti počítá s tím, že podobnou asistenci ocení protislužbou, je taková vzájemná výpomoc velmi praktická. Navíc šetří rodinný rozpočet, protože koupě dané věci by si vyžádala nemalé peníze. Celá třetina těch, kteří si něco půjčili, totiž uvádí, že v posledních dvou letech takto využili i předmět, který byl dražší než 20 tisíc korun,“ upozornil Michal Kozub ze společnosti Home Credit.
Češi totiž nemají problém zapůjčit známým třeba auto či motorku, které poslouží k cestě na dovolenou nebo stěhování.
Nejčastěji si ale Češi půjčují věci v hodnotě do pěti tisíc korun. Domácí kutilové s oblibou využijí cizí nářadí, které představuje téměř dvě pětiny zapůjčených předmětů, v pětině případů pak jde o elektroniku. Ženy si naopak od svých známých nejčastěji půjčují knihy.

Za zapůjčení se Češi odměňují, nejčastěji dárkem do 200 korun

Češi zapůjčení věci rozhodně nevnímají jako automatické – téměř čtyři pětiny lidí alespoň někdy nabídnou odměnu, přičemž více než dvě pětiny tak činí vždy.
V osmi případech z deseti se cena dárku pohybuje od sta do dvou set korun.
U půjčeného auta tak lidé zaplatí nejen projetý benzín a naftu, ale také z dovolené přivezou lahev vína nebo bonboniéru jako poděkování. Někteří lidé, především však ženy, projevují svou vděčnost například upečením moučníku.
Češi se hlavně snaží ukázat, že si pomoci váží, proto vkládají energii například do pečení, které je sice stojí čas, ale výsledek je více osobní než zakoupená láhev alkoholu.
Rozbitá půjčená věc? Každá desátá žena to zamlčí
I při nejlepší vůli se někdy stane nehoda a půjčená věc nedopadne dobře, stalo se to zhruba každému sedmému až osmému respondentovi. Ne každý se ale k poškození přizná – pět ze sta Čechů uvedlo, že v takovém případě dělalo tzv. ”mrtvého brouka„ a o problému mlčelo. Průměr zvedají ženy, poškození totiž tutlá každá desátá.
Na druhou stranu ale čtvrtina lidí si v podobném nemilém případě vystačila s omluvou, třetina koupila věc novou, více než polovina přispěla na opravu nebo na pořízení náhrady a 13 procent lidí se vlastníka pokusilo uchlácholit malým dárkem.
Příspěvek na opravu přitom volí osm z deseti provinilých mužů, zatímco ženy preferují buď omluvu, nebo nákup nové věci výměnou za poškozenou.

Dluhy partner zjistí často až při exekuci

Kdo vlastně s námi žije ve společném bytě, se občas dozvíme, až když nám na dveře zaklepe nemanželský syn či exekutor s příkazem k zabavení majetku. Před svatbou, ale ani po ní nemáme moc šancí zjistit, že náš protějšek trpí nějakou závažnou chorobou či jaký má majetek nebo dluhy. Pokud nám to sám neřekne.
Během svatebního obřadu si sice vzájemně slibujeme lásku, věrnost, říkáme, že známe zdravotní stav i stav majetku toho druhého, ale opak je často realitou.

„Podle nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. má manžel nebo manželka právo na to, aby mu druhý sdělil údaje o svých příjmech a stavu svého jmění, jakož i o svých stávajících i uvažovaných právních, studijních a podobných činnostech,“ říká advokátka Soňa Sedláčková z advokátní kanceláře Lexium.

Byl moc hezký a také hezky lhal. Zadlužil nás deseti milióny.
padesátiletá Zdena

Ovšem jedním dechem dodává: „O ustanoveních vesměs platí, že ve své obecnosti, respektive abstraktnosti nejsou přímo vynutitelná.“
Dluží deset miliónů

„Když jsem si Karla brala, řekl mi, že je stoprocentně zdravý. Jenže mi zatajil závažnou duševní chorobu. To se bohužel projevilo na zdraví mých dětí, na chování mého manžela, když mě několikrát napadl a málem připravil o život,“ řekla Právu pětatřicetiletá Michala.

„Byl moc hezký a také hezky lhal, o tom jsem se přesvědčila, když začaly chodit exekuce. Zadlužil nás deseti milióny korun, to prostě nikdy nesplatíme, zvláště když nepracuje,“ svěřila se padesátiletá Zdena.

„Na to, že má manžel nemanželské dítě, jsem přišla náhodou, když mě na podnikovém večírku jeho trochu přiopilý kolega začal obdivovat za to, jak dobře snáším, že ze svého platu posílá každý měsíc tak vysoké výživné,“ uvedla třicetiletá Petra.

Zatajení závažných skutečností může být samozřejmě pádným důvodem k rozvodu. „To, že partner či partnerka neřekla svému protějšku závažné informace, se pak může projevit i při rozhodování například o výživném nebo o bydlení rozvedeného manžela,“ potvrzuje Sedláčková.
Zdravotní zpráva jen se souhlasem

Jenže to už je často ten druhý v dluzích, musí řešit různé problémy. Nehledě na obrovské zklamání a šrámy na duši, sebevědomí a psychice. Na jaké informace o zdravotním stavu má vlastně ze zákona nárok manžel, syn, dcera, příbuzný či dlouhodobý partner?
„Zákon nevyjmenovává jednotlivé typy informací. Na informace o zdravotním stavu má nárok ten, koho sám pacient určí zápisem do zdravotnické dokumentace,“ řekla Právu Dana Šalamunová, zástupkyně ředitele odboru komunikace s veřejností ministerstva zdravotnictví.
Může například manžel či syn a dcera odmítnout, aby o jeho zdravotním stavu informovali manželku či rodiče, tedy aby o jeho zdravotním stavu kromě něj nikdo nevěděl?
„Podle zákona o zdravotních službách může pacient vyslovit zákaz poskytovat informace o jeho zdravotním stavu kterékoliv osobě. O této skutečnosti je opět učiněn záznam do zdravotnické dokumentace,“ vysvětluje Šalamunová.
Důvěra je základ
Základem šťastného manželství je otevřenost a důvěra, partneři nemají vést utajený druhý život. Podle psychologů to ovšem neznamená, abychom okamžitě odevzdávali tomu druhému všechny peníze a odkryli každou vteřinu svého života.
Zatajení určité racionální částky peněz, aby mohl partner udělat svému protějšku radost, rozhodně není zatajováním závažných skutečností. Partneři by si měli jako varovného znamení všimnout, když ten druhý záměrně o své minulosti, současných příjmech a závazcích mlží, odbývá jakýkoli dotaz, snaží se zásadně oddělit toho druhého od majetkových informací.
Rovněž se nedoporučuje s pláčem přiznat okamžitě partnerovi nečekaný a často i neopakovatelný úlet na služební cestě, který by jinak zůstal milosrdně skryt do konce života.
„Pokud se budoucí manželé rozhodnou upravit zúžení společné jmění manželů před manželstvím (tzv. předmanželskou smlouvou), nemusí to být vždy dostatečnou a účinnou ochranou proti vyženěným dluhům partnera ani před jeho marnotratným chováním během manželství,“ upozorňuje Sedláčková.
Zúžení společného jmění má totiž efekt pouze do budoucna, nikoliv zpětně. Zúžení ochrání manžela pouze tehdy, uvědomí-li o existenci zúžení druhý z manželů věřitele před uzavřením smlouvy. V exekuci notářské zápisy ani rozhodnutí soudu týkající se úpravy majetkových vztahů manželů nijak nepomohou a exekutor bude moci postihnout i majetek manžela, který se na vzniku dluhu nepodílel, dodala advokátka.

Dvě pětiny lidí si nevědí rady s nenadálým výpadkem příjmu

Z průzkumu finanční gramotnosti provedené ministerstvem financí a OECD v loňském roce vyplynulo, že stále až 52 procent lidí v Česku má malé finanční znalosti. Dvě pětiny lidí nevědí, co by dělaly při výpadku pravidelného příjmu, zejména kdyby byly zadluženy.
Podle ministra financí Andreje Babiše (ANO) je třeba více pozornosti věnovat vzdělávání v oblasti financí a rodinného hospodaření, a to zejména ve školách, ale také posílit ochranu občanů a spotřebitelů před riziky nabídek různých „výhodných“ půjček a úvěrů.
V současnosti na tuzemském trhu nabízí či zprostředkuje různé finanční produkty na 60 tisíc nebankovních institucí či podnikatelů, o kterých je jen minimální přehled.

Návrhem zákona o spotřebitelském úvěru z dílny ministerstva financí, který by do půjčování peněz vnesl alespoň elementární pravidla, by se podle Babiše měla ve třetím čtení v tomto týdnu zabývat Sněmovna.

„Chceme tím zamezit současné praxi klamání a zneužívání neznalostí spotřebitelů a zlepšit jejich postavení na úvěrovém trhu,“ zdůraznil ministr financí.
Možnost předčasně splatit půjčku

Zákon například stanoví, že lidé by mohli splatit dluhy z půjček téměř kdykoliv, omezily by se také sankce za pozdní splátky. Norma kromě toho zvyšuje odpovědnost věřitele za poskytnutí úvěru a rozšiřuje dozor České národní banky i na nebankovní poskytovatele úvěrů. Před prodejem nemovitosti, kterou má věřitel v zástavě, musí spotřebiteli poskytnout šest měsíců na doplacení dlužného úvěru.

Lidé budou také nově moci předčasně splatit hypotéku bez sankcí, přičemž banky si budou moci účtovat pouze účelně vynaložené náklady. „Ministerstvo financí dlouhodobě zastává názor, že předčasné splacení úvěru nemá být trestáno,“ připomněl Babiš.

Další zlepšení by měla podle Babiše přinést novela zákona o platebním styku, která umožní lepší orientaci v nabídkách bank a zjednoduší přechod od jedné banky k druhé.

S možností předčasně splatit půjčky však řada ekonomů i finančníků nesouhlasí.

„Na první pohled se rozšíření možnosti předčasně splatit úvěr jeví jako pozitivní zpráva pro spotřebitele. V navrhované podobě však bude znamenat výhodu pouze pro bohatší klienty s vysokými hypotékami a spekulanty s nemovitostmi. Obávám se, že pro většinu klientů bude mít opatření naopak negativní dopad, protože zvýší ceny úvěrů na bydlení a ztíží podmínky pro jejich získání. Klienti si totiž ve vyšších úrokových sazbách budou platit službu, kterou nevyužijí, a pouze ponesou zbytečné náklady,“ řekl Martin Rezek z advokátní kanceláře Rezek, Prunner, Firická.
Pětina lidí nespoří
Češi nejenže příliš nevědí, kolik vlastně zaplatí na úrocích, pokud si vezmou půjčku, ale ani neumí hospodařit se svými pravidelnými příjmy. V případě výpadku těchto příjmů by 15 procent domácností nepokrylo své náklady ani po dobu jednoho měsíce, uvádí průzkum MF.
Zhruba polovina domácností by pokryla své náklady po dobu alespoň tří měsíců. Z průzkumu dál vyplynulo, že finanční rezervu na delší dobu mají většinou vysokoškolsky vzdělaní lidé, důchodci a lidé s vysokými příjmy. Naopak menší rezervy se týkají většinou mladých do 29 let a nízkopříjmových domácností.
V případě výpadku hlavního zdroje příjmu by se lidé ve 12 procentech snažili využít úspor, něco prodat nebo omezit výdaje. Pět procent lidí by spoléhalo na půjčku, přes třicet procent by si rychle hledalo novou práci, ale hrozivých 37 procent lidí vůbec neví, jak by v takovém případě zareagovalo.
Rozpočet si podle průzkumu nesestavují téměř tři pětiny českých domácností, zatímco před pěti lety to byla necelá polovina domácností. Dodržování rozpočtu sleduje 84 procent z těch, kteří jej sestavují. Téměř pětina lidí v Česku aktivně nespoří.

Kodex společnosti EKP PRAHA S.R.O.

„Komplexní řešení pohledávek, dosažení stanoveného cíle, což je úplné vymožené pohledávky a vše příslušenství k ní náležející, dále prosazování a ochrana práv a oprávněných zájmů věřitelů, jsou prvotními zájmy naší společnosti. Proto se snažíme vyvíjet maximální úsilí k dosažení co nejlepšího výsledku pro všechny naše klienty.“

Pracujeme:

1/ RYCHLE A PROFESIONÁLNĚ

Naším cílem je poskytovat klientům kvalitní a rychlý servis, aby dostali, v co nejkratším možném čase, zpět co, co jim náleží.

2/ OSOBNĚ, SERIOZNĚ A DŮVĚRNĚ

Všechny klienty po celou dobu spolupráce plně informujeme o stavu pohledávky, o jejím průběhu.
Zachovávání mlčenlivosti o jednotlivých případech našich klientů je samozřejmostí.

Půjčila si pro přítele, po rozchodu zůstala na stotisícový úvěr sama

Až pětina dlužníků, kteří mají problémy se splácením svých závazků, si vzala úvěr pro někoho jiného. Kvůli příteli se zadlužila i třicetiletá Kristýna, která si v bance půjčila 100 tisíc korun, aby pomohla příteli s rozjezdem jeho podnikání. Vztah skončil a mladé ženě zůstal na krku dluh, který s problémy bude splácet ještě mnoho let.
Nejčastějším důvodem, proč si lidé půjčují peníze pro někoho jiného, je snaha pomoci osobě, se kterou mají partnerský vztah, dětem nebo kamarádům. Velmi často se ovšem setkáváme i s neznalostí finanční problematiky a přehnanou důvěrou v člověka, kterému chtěli zadlužení lidé pomoci,” uvedla pro Právo Markéta Fixová ze společnosti KRUK, která se zaměřuje na správu pohledávek finančních ústavů a korporátních zákazníků.
A to je i případ Kristýny, která žije v menším městě na jihu Čech a již několik let se potýká s dluhy a nepříznivou finanční situací, do které se dostala právě kvůli snaze pomoci bývalému příteli.
Přítel studoval, v bance by mu nepůjčili
Kristýna pracovala v menší firmě, kam nastoupil na brigádu o několik let mladší, sympatický Zdeněk. Netrvalo dlouho a mladí lidé se dali dohromady. Zdeněk tehdy studoval vysokou školu, měl spoustu zájmů a nápadů. Jedním z nich byl i podnikatelský plán, který vymyslel spolu se dvěma svými kamarády.
„Aby mohli podnikání rozjet, musel každý ze společníků vložit 150 tisíc korun. Zdeněk měl pouze třetinu, a protože v té době studoval, žádná banka mu nechtěla půjčit. Požádal mě proto, abych mu chybějících sto tisíc půjčila a slíbil, že mi vše do poslední koruny vrátí, i když se rozejdeme,“ svěřila se Právu Kristýna.
Žili spolu již rok a Kristýna měla pocit, že Zdeňka dobře zná a věřila mu. Proto neváhala a peníze si pro něj na svoje jméno v bance půjčila. Prvního čtvrt roku jí Zdeněk vrátil celé splátky, jeho platební morálka se ale měsíc od měsíce zhoršovala.
„Nejdřív mi Zdeněk vracel plnou výši splátky, která činila dva tisíce korun. Postupně mi ale peníze přestal posílat s tím, že do společné domácnosti nakoupil jídlo nebo mě pozval na večeři. Bezostyšně mi vysvětlil, že to mám považovat za plnohodnotnou kompenzaci za splátky půjčky, které mi nevracel,“ uvedla Kristýna.
Po rozchodu už neviděla ani korunu
S podobným jednáním Kristýna v žádném případě nepočítala a nedokázala se s tím smířit. Se Zdeňkem se proto rozešla a požádala ho, aby jí peníze posílal na účet. Ovšem jeho odpověď ji šokovala. Zdeněk jí sdělil, že je to přece její půjčka, se kterou on nemá nic společného, tak ať si ji splácí sama.
„Nikdy by mě nenapadlo, že to může takto dopadnout. Nezbývá mi nyní nic jiného, než splácet půjčku, kterou jsem nikdy nevyužila. Čeká mě ještě dlouhá cesta. Na každou splátku musím šetřit. Podobnou chybu už bych nikdy neudělala, tato zkušenost je pro mě velkým ponaučením,“ posteskla si Kristýna.
Jak Právu potvrdila Markéta Fixová, Kristýnin případ není žádnou výjimkou. Každý pátý člověk s finančními problémy si totiž bere půjčku pro někoho jiného a ojedinělé rozhodně není ani to, že člověk, pro kterého si jeho blízký peníze půjčil, ze vztahu odejde a zanechá po sobě nesplacené závazky, které zůstávají na zadlužené osobě. Ta musí do budoucna počítat s omezeními, pokud si bude chtít pro své vlastní potřeby sjednat půjčku či hypotéku. Jestliže svůj závazek nebude schopna splácet, bude vedena v registru dlužníků a vystavena riziku exekuce.
Sepište spolu smlouvu o půjčce
„V situaci, kdy vás někdo i velmi blízký požádá, abyste se kvůli němu zadlužili, snažte se oprostit od citů a zvažte všechny možné důsledky. Ve chvíli, kdy si na své jméno vezmu půjčku, ať už je pro kohokoli, musím počítat s tím, že ji také musím sám splatit. S podobnými případy se setkáváme každý den. K nejčastějším patří půjčky pro partnera, přítele, ale velmi časté jsou také půjčky rodičů pro děti,“ uvedla Fixová.
Pokud opravdu vážně uvažujete o možnosti vzít si půjčku pro někoho jiného, odborníci doporučují sepsat mezi sebou smlouvu, kterou případně prokážete předání peněz. V případě nesplácení lze celý případ řešit prostřednictvím občanskoprávního soudu a rozhodnutí o vrácení převzatých peněz lze vynutit i v exekučním řízení.

Splátky půjček ukusují Čechům více než čtvrtinu platu

Splátky úvěrů měsíc co měsíc ukusují lidem v průměru více než čtvrtinu platu. Před deseti lety jen pětinu. Vyplývá to z analýzy registru všech bankovních a části nebankovních úvěrů v České republice. Dlužníkům, kteří si ale v zoufalství berou extrémně předražené půjčky, ovšem splátky podle odhadů Práva upálí i přes polovic jejich obvykle i tak silně podprůměrného příjmu.
Lidé si půjčují stále vyšší částky na bydlení i na spotřebu. U klientů s více než pěti úvěrovými smlouvami je míra rizika nesplácení jejich úvěrů téměř dvojnásobná proti klientům s jedním úvěrem,“ uvedl ředitel Czech Credit Bureau (CRIF) Petr Kučera.
Průměrná hypotéka je dva milióny
Podle CRIF je z hrubého měsíčního příjmu 26 300 korun průměrná splátka 7300 korun, což je 28 procent. Před deseti lety to bylo 4500 korun. V průměru si jeden klient s dlouhodobým úvěrem v posledním čtvrtletí loňského roku půjčil 1,7 miliónu korun, což činí meziročně o 114 tisíc, respektive o 7,1 procenta více.
Za celý rok byla průměrná částka u dlouhodobého úvěru 1,3 miliónu korun. Pokud jde výslovně o hypotéky, tak ty si Češi v průměru berou vyšší.
V únoru podle zveřejněných odhadů dosahovala průměrná výše nově sjednané hypotéky bezmála 1,9 miliónu, v lednu dokonce 2,1 miliónu. Není divu, že si Češi berou úvěry na bydlení. V únoru hypotéky historicky zlevnily na absolutní minimum. Průměrné sazby jen o něco málo přesahují dvě procenta ročně. Navíc úroky z hypoték a úvěrů na bydlení lze každoročně odepisovat z daní.
Splátky ukusují více než čtvrtinu platu
Podle CRIF se u dlouhodobých úvěrů, tedy hypoték, zlepšuje platební schopnost klientů, když počet těchto úvěrů v tzv. selhání meziročně poklesl o deset procent na 30 674 osob. Průšvih ale začínají být krátkodobé půjčky. Krátkodobý dluh mělo koncem roku 2015 téměř 2,5 miliónu lidí.
Průměrná částka připadající v průměru na jednoho klienta s krátkodobým dluhem dosáhla koncem loňského roku výše 157 tisíc korun, uvedl CRIF. Meziročně tedy o 7,7 tisíce korun, respektive o 5,2 procenta více. Přitom ale meziročně vzrostl počet těch, konkrétně o deset tisíc klientů, kteří nejsou krátkodobé půjčky schopni splácet.
Jenže Česká národní banka, CRIF ani asociace nebankovních úvěrových firem nemají žádné informace ani páky na firmy, které poskytují úvěry klientům, kterým už nikde jinde nepůjčí. Lidé, kteří si půjčují od úvěrových společností často až s lichvářskými podmínkami, kde jsou roční náklady na půjčku i přes tisíc procent, ovšem podle odborných odhadů Práva na takové splátky odepisují i více než polovinu platu.
Každý devátý už odmítnut
Navíc jsou to většinou lidé s příjmy kolem dvanácti či patnácti tisíc korun měsíčně. Zbývá jim pak tak málo, že padají do pásma příjmové chudoby, padají mezi příjemce sociálních dávek a mezi exekuční kategorii, kde ani exekutoři už nemají co zabavovat.
Půjčky „z nádraží“ a ty, které jsou mimo jakýkoli dohled a víceméně i pravidla udržitelného zadlužení, vedou k tomu, že je podle CRIF podíl žadatelů, které banky i nebankovní společnosti odmítnou, vysoký. „Každá devátá žádost o úvěr je odmítnuta,“ dodal Kučera.
U jedenácti procent žadatelů je konstatováno úvěrové přetížení, že tedy zkrátka na splátky dalších půjček už nemají příjmy, a u dalších 28 procent úvěráři klienta odmítnou výslovně již pro nesplácení předchozích závazků. O výsledcích testu, jak jsou Češi finančně gramotní, bude ve čtvrtek informovat Česká bankovní asociace.