Podnikali, neplatili, sekali dluhy. Teď jim ale sklaplo

Někteří podnikatelé se svojí s. r. o. neplatí, nasekají dluhy, a i když jim firma padne, tak si dál žijí na vysoké noze, byť byli jednateli firmy. V Česku běžná situace.
Věřitelům se jen smějí do očí, neboť se má za to, že zákon je na jednatele krátký. Mnohým už ale sklaplo. Někteří zkušení advokáti věřitelů totiž čím dál tím častěji uplatňují právní fintu, jak alespoň částečně na ně. Mnozí z těch, kterým vykutálení podnikatelé nezaplatili, o ní však stále nevědí.
„Je to postup vhodný pro případy, kdy pohledávka nepřevyšuje milión korun, a za předpokladu, že mezi dlužníkem a věřitelem byla hned na počátku sepsána smlouva s jednoznačně zakotvenými úroky z prodlení a se smluvní pokutou,“ upozorňuje hned na začátek právník Petr Kincl z advokátní kanceláře PwC Legal.
Klíčová slova: špatný hospodář
Nejprve musí podat klasickou žalobu na dlužící s. r. o., která ale skončí tím, že dluh není pro nemajetnost a krach reálně vymahatelný. Tak to vyžaduje procesní právo. Jenže čas běží a přitom k původnímu dluhu naskakují právě smluvní pokuty a úroky z prodlení a právní náklady. I ty jsou věřiteli zdánlivě k ničemu, jen na papíře.
„Ale jen zdánlivě, protože právě o tuto sumu, která se souhrnně označuje jako příslušenství, zažalujeme jednatele zkrachovalé s. r. o. z titulu toho, že se ke své firmě nechoval jako řádný hospodář, tedy že coby jednatel dovolil, aby vůči s. r. o. stoupaly oprávněné úroky z prodlení a smluvní pokuty věřitele. A je jedno, že daná s. r. o. je třeba už v likvidaci,“ vysvětlil Právu Kincl.
Jednoduché, relativně účinné, jen ne hotové za měsíc. „Chce to trpělivost. Celý proces trvá přes čtyři roky. Na druhou stranu příslušenství pak mnohdy dosáhne téměř výše původní pohledávky. Ta je sice za s. r. o. ztracená, ale z jednatele, tedy obvykle přímo daného podnikatele, dostanete alespoň něco,“ konstatuje Kincl.
600 tisíc propadlo, ale půl miliónu ne
Už pátým rokem tak vyhrává jeden soud za druhým. Za sebou má již třicet úspěšných případů, kdy mezi dlužníky z řad neseriózních s. r. o. jsou například reklamní agentury.
Například podnikatel Artur K. postupně zakládal několik reklamních agentur. V jedné nasekal dluhy, založil druhou, tu první pustil a tak pořád dokola. „Jeho produkční a promoční agentura měla dluh vůči mému klientovi 600 tisíc. Příslušenství k pohledávce, tedy úroky, pokuty a právní náklady, se vyšplhalo na půl miliónu. Nakonec jsme u soudu uzavřeli soudní smír na polovinu této částky za cenu, že se vše vyřešilo za dva roky a ne za obvyklých čtyři a více. Bohužel to stejně jde do exekuce, protože pan Artur nedodržuje ani uzavřený soudní smír,“ dodal Kincl.
„Během posledních dvou let se s tímto institutem vymáhání setkávám čím dál častěji, jak se zhoršuje vymahatelnost pohledávek za firmami. Když zastupuji věřitele, tak tuto metodu také uplatňujeme,“ řekl Právu pražský advokát Adam Batuna.
Má to ovšem jedno „ale“ – výhra u soudu není u nás to samé, jako mít v ruce peníze. Někteří jednatelé v těchto kauzách po prohře zaplatili, ale na část z nich musela nastoupit exekuce. Zatímco úspěšnost žalob na jednatele o příslušenství je více než 90procentní, tak úspěšnost případných následných exekucí je zhruba poloviční.
U marného zbytku se totiž ukáže, že už ani bývalému jednateli není oficiálně co vzít. „Také jsem v jednom případě narazil na to, že jednatelem byla nastrčená nemajetná žena, prostě bílý kůň. Do toho jsem nešel,“ dodal Kincl.
Jindřich Ginter, Právo

Splátky půjček ukusují Čechům více než čtvrtinu platu

Splátky úvěrů měsíc co měsíc ukusují lidem v průměru více než čtvrtinu platu. Před deseti lety jen pětinu. Vyplývá to z analýzy registru všech bankovních a části nebankovních úvěrů v České republice. Dlužníkům, kteří si ale v zoufalství berou extrémně předražené půjčky, ovšem splátky podle odhadů Práva upálí i přes polovic jejich obvykle i tak silně podprůměrného příjmu.
„Lidé si půjčují stále vyšší částky na bydlení i na spotřebu. U klientů s více než pěti úvěrovými smlouvami je míra rizika nesplácení jejich úvěrů téměř dvojnásobná proti klientům s jedním úvěrem,“ uvedl ředitel Czech Credit Bureau (CRIF) Petr Kučera.
Průměrná hypotéka je dva milióny
Podle CRIF je z hrubého měsíčního příjmu 26 300 korun průměrná splátka 7300 korun, což je 28 procent. Před deseti lety to bylo 4500 korun. V průměru si jeden klient s dlouhodobým úvěrem v posledním čtvrtletí loňského roku půjčil 1,7 miliónu korun, což činí meziročně o 114 tisíc, respektive o 7,1 procenta více.
Za celý rok byla průměrná částka u dlouhodobého úvěru 1,3 miliónu korun. Pokud jde výslovně o hypotéky, tak ty si Češi v průměru berou vyšší.
V únoru podle zveřejněných odhadů dosahovala průměrná výše nově sjednané hypotéky bezmála 1,9 miliónu, v lednu dokonce 2,1 miliónu. Není divu, že si Češi berou úvěry na bydlení. V únoru hypotéky historicky zlevnily na absolutní minimum. Průměrné sazby jen o něco málo přesahují dvě procenta ročně. Navíc úroky z hypoték a úvěrů na bydlení lze každoročně odepisovat z daní.
Splátky ukusují více než čtvrtinu platu
Podle CRIF se u dlouhodobých úvěrů, tedy hypoték, zlepšuje platební schopnost klientů, když počet těchto úvěrů v tzv. selhání meziročně poklesl o deset procent na 30 674 osob. Průšvih ale začínají být krátkodobé půjčky. Krátkodobý dluh mělo koncem roku 2015 téměř 2,5 miliónu lidí.
Průměrná částka připadající v průměru na jednoho klienta s krátkodobým dluhem dosáhla koncem loňského roku výše 157 tisíc korun, uvedl CRIF. Meziročně tedy o 7,7 tisíce korun, respektive o 5,2 procenta více. Přitom ale meziročně vzrostl počet těch, konkrétně o deset tisíc klientů, kteří nejsou krátkodobé půjčky schopni splácet.
Jenže Česká národní banka, CRIF ani asociace nebankovních úvěrových firem nemají žádné informace ani páky na firmy, které poskytují úvěry klientům, kterým už nikde jinde nepůjčí. Lidé, kteří si půjčují od úvěrových společností často až s lichvářskými podmínkami, kde jsou roční náklady na půjčku i přes tisíc procent, ovšem podle odborných odhadů Práva na takové splátky odepisují i více než polovinu platu.
Každý devátý už odmítnut
Navíc jsou to většinou lidé s příjmy kolem dvanácti či patnácti tisíc korun měsíčně. Zbývá jim pak tak málo, že padají do pásma příjmové chudoby, padají mezi příjemce sociálních dávek a mezi exekuční kategorii, kde ani exekutoři už nemají co zabavovat.
Půjčky „z nádraží“ a ty, které jsou mimo jakýkoli dohled a víceméně i pravidla udržitelného zadlužení, vedou k tomu, že je podle CRIF podíl žadatelů, které banky i nebankovní společnosti odmítnou, vysoký. „Každá devátá žádost o úvěr je odmítnuta,“ dodal Kučera.
U jedenácti procent žadatelů je konstatováno úvěrové přetížení, že tedy zkrátka na splátky dalších půjček už nemají příjmy, a u dalších 28 procent úvěráři klienta odmítnou výslovně již pro nesplácení předchozích závazků. O výsledcích testu, jak jsou Češi finančně gramotní, bude ve čtvrtek informovat Česká bankovní asociace.
Jindřich Ginter, Právo

Ručil bratrovi, po jeho smrti má na krku dluh, který nikdy nedokáže splatit

Sourozenci by si měli pomáhat. Alespoň tak to cítili dva bratři, kteří po smrti rodičů měli jen jeden druhého. Starší bratr byl sice ženatý, ale svého bratra Davida nikdy nenechal v nouzi. Proto když on sám potřeboval ručit u úvěru na vysněný dům, požádal Davida o pomoc. Tragická nehoda, při které s manželkou přišel o život, však dostala Davida do problémů.
David ke svému staršímu bratrovi Pavlovi vždy vzhlížel, už odmalička byl pro něj velkým vzorem. A Pavel na druhou stranu nad svým mladším bratrem držel ochrannou ruku. Nic se na tom nezměnilo ani v dospělosti, kdy se Pavel oženil. Byl svému bratrovi jak psychickou oporou, tak ho občas podporoval i finančně.
David mohl bratrovi pomoc oplatit
David byl sám, žil v malém bytě po rodičích, kteří zemřeli, když byli bratři ještě mladí. Jeho jedinou rodinou se tak stal starší bratr s manželkou. Za bratrovu pomoc byl vděčný, protože měl problém najít si trvalé zaměstnání. Trpí psychickými problémy, které ho sice nezbavují pracovní způsobilosti, ale komplikují jeho profesní život natolik, že v žádném zaměstnání příliš dlouho nevydrží.
Pavel s manželkou děti mít nemohli, rozhodli se tedy splnit si svůj další sen a pořídit si vlastní bydlení v srdci Jizerských hor. Vzali si úvěr na 1,5 miliónu korun a všechny volné peníze investovali do rekonstrukce. Davida požádali o ručení.
Ten pochopitelně souhlasil, měl tak možnost svému bratrovi alespoň tímto způsobem oplatit to, jak se o něj roky staral a pomáhal mu. Navíc Pavlovi se v práci dařilo dobře, měl vedoucí postavení v jedné české firmě. Nebyl tedy důvod, proč by nemohl dostát svým závazkům.
Nehoda dostala Davida do dluhů
Bohužel došlo k tragédii, kterou nikdo nemohl předvídat. Sesuv půdy zasáhl cestou do práce auto, ve kterém jel Pavel i s manželkou. Ani jeden nepřežil. David nejen že se nedokázal vzpamatovat z bratrovy smrti, navíc se stal tím, kdo musel situaci začít rychle řešit.
Po tragické nehodě se dostal do těžké deprese, ve zkušební době přišel o práci. Měl sotva na své vlastní živobytí a do toho na něj připadl dluh ve výši 1,3 miliónu korun za bratrův dům, jehož měsíční splátka 15 tisíc korun je zdaleka nad jeho možnosti. I přesto, že se stal jediným bratrovým dědicem, ocitl se v dluhové pasti, navíc bez jakékoli blízké osoby, na kterou by se mohl obrátit.
„Davidovi by v jeho těžké životní situaci jistě pomohlo, kdyby se s někým poradil, nebo si na tuto agendu zajistil služby právního zástupce, který se znalostí věci zamezí vzniku dalších potíží,” uvedl pro Právo Vladimír Vachel z inkasní společnosti EOS KSI.
„V jeho případě by bylo nejvhodnější zahájit jednání s věřitelem a zajistit co nejrychlejší prodej nemovitosti, z jehož výtěžku se dlužná částka pokryje,” dodal.
Dokud se nepodaří dům prodat a tím vyřešit závazek, je David odpovědný a musí splácet.
„Snazší by byla situace, kdyby měl David sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr, které mu mohl financovat bratr, když společně ručení uzavírali. Stejně tak i bratr s jeho ženou měli mít pojištění uzavřeno,” doplnil Vachel.

Těžká životní situace stojí nejčastěji za nezvladatelnými dluhy Čechů

Lidé se do dluhové pasti dostávají z mnoha důvodů. Tím nejčastějším je složité životní období, kterým si někteří Češi musí projít. Patří mezi ně například ztráta zaměstnání, rozvod nebo úmrtí partnera. Svou nelehkou situaci pak lidé často řeší neuváženými půjčkami.
Ukázal to průzkum Abecedy rodinných financí (ARF) mezi klienty více než dvou desítek občanských poraden (Poradny při finanční tísni, Člověk v tísni a místní občanské poradny), které poskytují právní poradenství předluženým lidem.
Lidé nemyslí na zadní vrátka
Více než 40 procent lidí se extrémně zadluží v důsledku těžké životní situace. V téměř čtvrtině případů je na vině malá finanční rezerva nebo přecenění svých finančních možností.
V těsném závěsu jsou pak neuvážené půjčky a zadlužení kvůli rodinným příslušníkům.
Ať už lidé upadnou do dluhové pasti z jakéhokoli důvodu, ve většině případů je spojuje malá finanční gramotnost a především nepřipravenost na danou situaci.

„Dlužníci neuvažují dopředu, a tak například neřeší pojistky pro případ vážné nemoci nebo si nevytvářejí finanční rezervu, protože nepočítají se ztrátou zaměstnání. Když pak taková situace nastane, zůstávají bez prostředků, což se snaží vyřešit půjčkami. Tím si však pouze zadělávají na vážnější problém,“ komentovala výsledky průzkumu manažerka projektu ARF Kateřina Hrudníková.
Třetina lidí žije od výplaty k výplatě

V dospělé populaci je bohužel významné procento těch, kteří se kvůli neznalosti hlavních zásad hospodaření předluží.

„Z průzkumu vyplynulo, že třetina klientů navštěvující občanské finanční poradny si nevede rozpočet. To znamená, že tito lidé si neevidují příjmy a výdaje, a ani si nevytvářejí peněžní rezervu. Žijí od výplaty k výplatě, a pokud se vyskytne i jen sebemenší neočekávaný výdaj, dostávají se do problémů,“ podotkla Hrudníková.
Hlavní problémy předlužených klientů

Nesledují své příjmy a výdaje.
Nemají žádnou peněžní rezervu.
Nedostačně čtou smlouvy a tím se upisují k nevýhodným podmínkám.
Nejsou schopni rozpoznat podvodné jednání.
Nechají se přemluvit k pořízení nevýhodné půjčky.
Splácí půjčky dalšími půjčkami.

Zdroj: Abeceda rodinných financí

U další necelé třetiny klientů poraden se jako problém ukazuje nepřečtení smlouvy, popřípadě nedůsledné přečtení, důsledkem čehož se upisují k pro ně nevýhodným podmínkám.

Nezanedbatelnou roli rovněž hraje důvěřivost a naivita dlužníků, kteří nerozpoznají podvodné jednání firem či druhých osob a nechají se přemluvit k pořízení nepotřebného produktu či služby nebo právě nevýhodného úvěru.
Do dluhové pasti se velmi často dostávají lidé, kteří využívají krátkodobé půjčky. „Takzvané rychlé půjčky mají zpravidla vysoké úroky a neúměrně tvrdé sankce v případě nesplácení. Stačí, aby se klient zpozdil se splátkou o pár dní, a penále z prodlení začne astronomicky narůstat,“ upozornila Hrudníková.
S finančními těžkostmi se potýkají i lidé, kteří jsou zvyklí žít na dluh a dlouhodobě využívají kreditní karty nebo si opakovaně berou spotřebitelské úvěry, ačkoli svými příjmy nejsou schopni nikdy plně pokrýt to, co utratí.
Počet lidí s problémy roste na začátku roku
Počet lidí ve finančních problémech již tradičně narůstá po novém roce, kdy řada dlužníků nemá na úhradu splátek.
„Do poraden k nám v těchto dnech přichází až dvakrát tolik klientů než obvykle. Jsou to lidé, kteří si před Vánocemi vzali půjčky a nyní je nemají z čeho splácet. V prvních třech měsících zpravidla také registrujeme až dvacetiprocentní nárůst klientů, kteří chtějí požádat o oddlužení,“ uvedl ředitel Poradny při finanční tísni David Šmejkal.
Nebezpečnému zadlužování by v budoucnu mohl zabránit zákon o úvěru, který nyní projednává parlament. V návrhu se počítá s tím, že finanční instituce budou muset ověřit finanční situaci žadatele v úvěrovém registru. Pokud tak neučiní a žadateli poskytne větší půjčku, než si může dovolit splácet, smlouva se stane neplatnou.

Česko se vrátilo k prosperitě. Jsme na tom nejlépe od roku 2007, spočítal ekonom

Ekonomická krize definitivně skončila, „dobré časy“ se do Česka vrátily loni v červnu. Ukazuje to index prosperity, který porovnává vývoj reálných mezd a míru nezaměstnanosti. V prosinci 2015 dosáhl nejvyšší hodnoty od září 2007, spočítal ekonom společnosti Deloitte David Marek.
Praha – Čechům se daří nejlépe za posledních osm let – alespoň pokud jde o stav ekonomiky. Kromě základních statistik, jako jsou hrubý domácí produkt (HDP) či vývoj maloobchodních tržeb, to potvrzuje i index prosperity, který sestavuje ekonom společnosti Deloitte David Marek. Na konci loňského roku dosahoval nejvyšší hodnoty od podzimu 2007.
Index porovnává, jak se zvyšují výdělky zaměstnanců a kolik lidí bylo bez práce. Výsledek vznikne jako rozdíl tempa růstu mezd a míry nezaměstnanosti, která je vydělena dvěma. Když například v prosinci rostly reálné mzdy o 4,3 procenta a bez práce bylo 4,5 procenta osob, index prosperity dosahoval zhruba 2,1 procenta.
„Cokoli je nad nulou, znamená dobré časy, a naopak hodnoty pod nulou zlé časy,“ vysvětluje Marek. Kvůli ekonomickému poklesu se index držel pod nulou pět a půl roku, prosperita se podle něj do Česka vrátila loni v červnu.
Máme se jako v roce 2007
Od vzniku České republiky v lednu 1993 dosahoval index prosperity v průměru 0,1 procenta. Podle Marka to ale neznamená, že by se naše ekonomická úroveň za uvedené období téměř nikam neposunula.
„Index prosperity je sestaven tak, aby v čase kolísal kolem nuly, nikoli aby trendově rostl,“ vysvětluje. Pokud má nyní index stejnou hodnotu jako na podzim 2007, znamená to, že se Čechům daří vzhledem k aktuálním mzdám a cenám podobně dobře jako před osmi lety. Jinými slovy: Přestože některé zboží a služby zdražily, domácnosti si z toho, co všichni její členové vydělají, mohou koupit stejně jako tehdy.
Vůbec nejvyšší hodnoty zatím index prosperity dosáhl v březnu 1996, kdy činil 10,1 bodu. Okolo pěti bodů se pohyboval od půlky roku 1994 až do konce roku 1996. Pomohla mu expanze „nové“ české ekonomiky, do níž – díky silné poptávce spotřebitelů – mohutně proudily investice ze Západu.
Tehdejší boom ale skončil měnovou a bankovní krizí, která kromě přechodu na plovoucí měnový kurz vedla k tvrdým rozpočtovým škrtům. Důsledkem bylo propouštění i pokles reálných příjmů domácností. Index prosperity se koncem 90. let propadl do záporných hodnot – nejníže byl v březnu 1998, kdy činil minus 8,5 bodu.
Mzdy a nezaměstnanost zajímají každého
Proč je index postaven zrovna na těchto dvou ukazatelích? O tom, jak se lidem zrovna daří, podle Marka vypovídají údaje z trhu práce nejlépe. „Co každého zajímá? Které ekonomické statistiky ovlivňují výsledky voleb? Nezaměstnanost a mzdy,“ říká.
„Lidé každodenně řeší, kdo si našel práci nebo bohužel o ni přišel, a většinou si stěžujeme, že jsme za práci, kterou odvádíme, špatně placeni,“ potvrzuje ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská.
„Hodnoty jako hrubý domácí produkt jsou pro běžné lidi až příliš vzdálené a neuchopitelné. Pokud se spotřebitel dozví, že HDPvzrostl, velmi pravděpodobně se na jeho útratách nic nezmění. Pokud se dozví, že jeho reálný plat roste, bude s největší pravděpodobností spokojenější a začne více utrácet,“ souhlasí analytik společnosti Home Credit Michal Kozub.
Index navíc zahrnuje i další ekonomické ukazatele, přestože přímo Marek počítá jen se zmíněnými dvěma čísly. Mzdy vždy rostou podle toho, zda jak se zrovna daří ekonomice – takže je v nich zahrnutý i zmíněný vývoj HDP. Pokud domácnosti začnou více nakupovat a firmám přibudou zakázky v Česku i v cizině, tak se kromě HDP zvýší mzdy, a s nimi tedy i index prosperity.
„Ono to v indexu není přímo napsané, ale je tam částečně zahrnutá i inflace,“ dodává navíc Kozub. Index prosperity se totiž počítá z reálných mezd, tedy z mezd očištěných o růst cen.
Doplněk, který je třeba brát s rezervou
Index prosperity sestavuje Marek pouze pro Česko, takže zatím není k dispozici mezinárodní srovnání. Podobných indexů, které podle různých kritérií měří blahobyt, štěstí, prosperitu či rozvinutost jednotlivých zemí, ale ve světě existuje celá řada.
Například index mizérie porovnává země podle inflace, nezaměstnanosti a velikosti úrokových sazeb, Giniho koeficient srovnává nerovnost příjmůa například index lidského rozvoje (HDI) zjišťuje, jaké mají obyvatelé předpoklady pro zdravý, dlouhý a tvůrčí život.
„Index prosperity má svou logiku, ale dívá se na ekonomiku z určitého úhlu pohledu. Proto by – jako každý index – neměl být brán jako celkový popis ekonomiky, ale spíše jako doplněk a zjednodušení,“ říká Kozub. „Cílem těchto indexů je srozumitelně vyjádřit životní podmínky lidí, protože pro mnoho lidí je HDP – hrubý domácí produkt – příliš složitý ukazatel,“ dodává Horská.
Index prosperity podobně jako HDP ale nemohou říkat všechno. Nevypovídají o tom, jak je ve společnosti rozdělené bohatství, nezahrnují ani neoficiální čísla – když si například domácnosti část zboží vyrobí nebo vypěstují samy nebo jim ho někdo poskytne jako protislužbu.
Kromě toho podobné ukazatele nevypovídají třeba o tom, jak je v dané zemi bezpečno, jak mají kvalitní instituce, jak se vyvíjí trestná činnost, úroveň zdravotní péče, přístup ke vzdělání či ochrana životního prostředí.
„V Thajsku koncem roku 2014 naměřili míru nezaměstnanosti ve výši 0,6 procenta. Zároveň se země v daném roce umisťovala v žebříčku států s nejstrmějším růstem reálných mezd na světě. Řekli bychom ale o Thajsku, že jde o jednu z nejvíce prosperujících zemí? Těžko,“ ukazuje ekonom finanční skupiny Roklen Lukáš Kovanda, proč je nutné všechny podobné ukazatele brát s rezervou a vědět, co přesně říkají.

Největším problémem chudých je předluženost a mzda nižší než dávky

Největším problémem chudých lidí v Česku je předlužení, dlouhodobá nezaměstnanost, nemožnost získat běžné bydlení a nižší minimální mzda než dávky. Vyplývá to z výsledků zprávy Charity ČR o stavu v Česku – Caritas Cares ČR 2015, kterou v úterý představili její autoři.
Autoři shrnuli zkušenosti sociálních pracovníků s klienty z charitních poraden. Doporučují zavedení sociálního bydlení a zálohovaného výživného od státu, změnu pravidel oddlužení či zvýšení nejnižšího výdělku na 12 000 korun.
„Naše země je na tom s chudobou v EU docela dobře, pohybujeme se ve středu ukazatelů. Pomohla nám v tom vlastně krize, kdy se některé státy propadly. My jsme se nepohnuli ani dopředu, ani dozadu,“ uvedl ředitel Charity ČR Lukáš Curylo.
Chudobou je ohroženo 200 000 lidí
Podle něj služeb azylových domů a nocleháren využívá denně kolem 30 000 lidí, dalších 60 000 lidí žije v ubytovnách, dalším 100 000 lidí chudoba hrozí. „Bezprostředně je ohroženo chudobou 200 000 lidí. Na hranici chudoby se tak pohybuje mnohem větší procento lidí než v jiných zemích. Je to otázka menší krize či mimořádného výdaje a pod hranici spadnou,“ dodal Curylo.
Chudoba nejvíc hrozí seniorům, dlouhodobě nezaměstnaným, lidem bez domova, postiženým a samoživitelům a samoživitelkám, uvádí zpráva.
Snížila se dostupnost bytů
V Česku se podle zprávy snížila i dostupnost běžných bytů, a to kvůli kaucím i možnosti pronajímatelů ukončit smlouvu bez souhlasu soudu. Obce a města své byty v minulosti prodaly. Lidé tak končívají v předražených ubytovnách.
Demotivující je podle Curyla i srovnání minimální mzdy a dávek. „Někteří naši zaměstnanci berou v součtu méně než někteří jejich klienti na sociálních dávkách,” podotkl Curylo.
Pokud by podle něj samoživitelka se dvěma dětmi měla mít větší mzdu než dávky, musela by vydělávat 14 000 korun čistého. Podle zprávy na českém pracovním trhu není „dostatek kvalitních příležitostí” a mzdy jsou nízké.
Podle autorů zprávy roste mezi nezaměstnanými podíl lidí, kteří jsou dlouhodobě bez práce. „Český pracovní trh diskriminuje zejména ty, kteří si přejí pracovat na zkrácený úvazek, propuštěné z výkonu trestu, etnické menšiny, osoby nad 50 let, dlouhodobě nezaměstnané, rodiče samoživitele – především matky, čerstvé absolventy,” uvádí zpráva.

Češi se loni zadlužovali jako o závod. Hypoteční trh tak zažil rekordní rok

Hypoteční trh zažil loni rekordní rok, nejvyšší byl objem a počet hypoték i jejich průměrná výše. Různé akce, slevy a nízké úrokové sazby přilákaly do bank 104 639 klientů, kteří si sjednali hypoteční úvěry za celkem 190,42 miliardy korun. V dosud rekordním roce 2013 lidé uzavřeli 95 834 hypotečních smluv za 155,8 miliardy Kč.
Začátek roku přitom nebyl nijak valný a první čtvrtletí nenaznačovalo, že by byl doposud rekordní rok 2013 překonán. Pak se ale lidé nahrnuli do bank a měli o hypoteční úvěry velký zájem. Informovala o tom společnost Fincentrum.
Nejvyšší počty a objemy byly zaznamenány v červnu, kdy si hypotéku sjednalo 10 794 lidí za 19,8 miliardy korun.
„Vysoký objem hypotečních úvěrů byl generován novými hypotékami, podíl refinancování z uvedených 190 miliard činí podle našich odhadů přibližně 16 procent. Vysoké objemy nejsou jen důsledkem poptávky po vlastním bydlení.
Stále více lidí si ke své stávající nemovitosti pořizuje další byt za účelem pronájmu,“ uvedl vedoucí analytik Fincentra Josef Rajdl.
Zajímavostí minulého roku byla i výše průměrné hypotéky. V prosinci se průměrná výše hypotéky vyšplhala na 1 913 396 korun. Jde o druhou nejvyšší půjčovanou částku od roku 2003.
Dobrá nálada na trhu
„Nárůst poptávky po hypotečních úvěrech byl loni stimulován dobrou náladou panující na trhu, která byla podpořena kombinací rekordně nízkých úrokových sazeb, pozvolna se zvyšujících cen rezidenčních nemovitostí a v neposlední řadě i nárůstem nabídky developerských projektů,“ uvedl předseda představenstva Hypoteční banky Jan Sadil.
Podle expertů čeká hypotéky letos opět rekordní rok. „Poptávka po nemovitostech a hypotékách v závěru roku 2015 díky silné ekonomice ještě zrychlovala a letošní rok tak jistě přinese ještě vyšší čísla,“ míní ředitel skupiny Chytrý Honza Jiří Paták. Úrokové sazby podle něj zůstanou nízko a většina firem se chystá zvedat platy.

Minimální mzda v EU je až 52 tisíc korun. V Česku zůstává pátá nejnižší, ukazuje nové porovnání

I po novoročním zvýšení na 9900 korun měsíčně bude minimální mzda v Česku patřit k nejnižším v Evropské unii. A to i po přepočtu podle kupní síly. Nejvyšší částku nabízí Lucembursko, nejnižší Bulharsko.
Praha – Minimální mzdu od ledna roku 2016 zvyšuje nejen Česká republika, ale také dalších deset zemí Evropské unie. Ve čtyřech státech je navíc zvýšení stále ještě ve hře.
I po novoročním zvýšení ale bude minimální mzda v Česku zhruba 5,25krát nižší než v Lucembursku, kde je nejvyšší. Zatímco zaměstnanci v Lucembursku mají nárok na nejméně 1923 eur měsíčně, což je v přepočtu zhruba 52 tisíc korun, v Česku to bude 9900 korun. Jde o pátou nejnižší částku v Unii.
Ukazuje to porovnání, které na základě údajů z Eurostatu a jednotlivých národních úřadů sestavil online deník Aktuálně.cz.
Lépe nevychází Česká republika z evropského srovnání ani v případě, že minimální mzdy přepočteme podle kupní síly tak, aby se odstranily cenové rozdíly mezi zeměmi.
Minimální mzdu nyní v EU negarantují pouze Rakousko, Dánsko, Finsko, Švédsko, Kypr a Itálie. Německo ji celoplošně zavedlo teprve před rokem.
Nepomůže ani přepočet
Pokud srovnáme, co si obyvatelé mohou z minimální mzdy ve své zemi koupit, tak se rozdíl mezi Českem a zbytkem Unie sice zmenší, ale nijak výrazně.
Eurostat přepočítává mzdy na standard kupní síly (PPS). Jedná se o společnou jednotku, která zohledňuje cenové rozdíly a za kterou si lze v každé zemi EU pořídit stejné množství zboží a služeb. Česká minimální mzda podle posledních dostupných údajů (k červenci 2015) činila 521 PPS, což je šesté nejnižší číslo v Unii. Rozdíl oproti Lucembursku či Německu je ale nižší než při porovnání absolutních hodnot.
Zásobárna levných zaměstnanců
Nízkou minimální mzdu vítají hlavně zahraniční zaměstnavatelé – česká pracovní síla je stojí méně než v jiných zemích EU.
Nízké sazby dlouhodobě kritizují hlavně odboráři. Česko se podle nich kvůli malé minimální mzdě stává zásobárnou levné pracovní síly, což je důvod, proč si tuzemský zaměstnanec vydělá na stejné pozici méně než třeba v Německu nebo ve Španělsku. A lidé s nižšími příjmy si toho logicky mohou koupit méně.

V novém roce chtějí Češi především více spořit a snížit své dluhy

Novoroční předsevzetí patří ke každoročním rituálům většiny lidí a mívají často podobu finančních závazků. Letos si předsevzetí s finanční tematikou dá sedm z deseti Evropanů, v české kotlině jsou to pak tři čtvrtiny občanů. Nejčastěji přitom lidé chtějí začít více spořit, snížit své zadlužení nebo zlepšit kontrolu výdajů.
Vyplývá to z mezinárodního průzkumu agentury Ipsos pro ING Bank. Průzkum byl proveden ve druhé polovině října ve 13 zemích Evropy, v USA a Austrálii na vzorku 14 837 lidí.
Finanční předsevzetí si nejčastěji dají Turci
Mezi Evropany si novoroční předsevzetí dává 71 procent lidí, a to zpravidla s cílem v nějakém ohledu zlepšit svou finanční situaci. Nejčastěji se finanční předsevzetí objevují v Turecku (86 procent), Nizozemí (82 procent) a Lucembursku (81 procent).
Na druhé straně žebříčku jsou pak Španělé a Němci, mezi nimiž si dává finanční závazky na začátku roku „jen“ šest z deseti dotazovaných. V České republice je to 75 procent.
„Jak ukazuje srovnání loňského i letošního šetření, novoroční plány, které se týkají zlepšení finanční situace, si dává stále stejně vysoké procento Evropanů, potažmo Čechů,“ uvedl Libor Vaníček z ING Bank ČR.
Šetřit a snížit dluhy
Nejčastějším finančním předsevzetím Evropanů je více spořit (41 procent), kontrolovat své výdaje (27 procent) či snížit zadlužení (27 procent).
Spořit chtějí především Italové (56 procent) a Britové (53 procent).
Snižovat dluhy si naopak přeje více než třetina obyvatel Turecka (36 procent), ale i třetina Čechů (33 procent). O lepší kontrolu výdajů se chce pokusit téměř každý čtvrtý Francouz a Rumun.
Mezi Čechy je nejčastějším finančním novoročním předsevzetím více spořit (36 procent). Třetina respondentů z České republiky pak plánuje snižování dluhů a další čtvrtina chce v příštím roce lépe kontrolovat své výdaje.
Dodržet předsevzetí se daří více než polovině Čechů
Nejlépe jsou na tom s dodržováním předsevzetí lidé žijící v Rakousku nebo Německu – sedm z deseti dotazovaných své loňské finanční předsevzetí dodrželo.
Naopak v Turecku, Španělsku nebo v Itálii jsou na tom právě opačně. Více než polovina lidí zde své finanční plány v roce 2015 nenaplnila
(57 procent, 56 procent, respektive 55 procent).
V České republice se dařilo finanční předsevzetí dodržet 55 procent dotazovaných, zbytek (45 procent) při jejich naplňování selhal.

V novém roce chtějí Češi především více spořit a snížit své dluhy

Novoroční předsevzetí patří ke každoročním rituálům většiny lidí a mívají často podobu finančních závazků. Letos si předsevzetí s finanční tematikou dá sedm z deseti Evropanů, v české kotlině jsou to pak tři čtvrtiny občanů. Nejčastěji přitom lidé chtějí začít více spořit, snížit své zadlužení nebo zlepšit kontrolu výdajů.
Vyplývá to z mezinárodního průzkumu agentury Ipsos pro ING Bank. Průzkum byl proveden ve druhé polovině října ve 13 zemích Evropy, v USA a Austrálii na vzorku 14 837 lidí.
Finanční předsevzetí si nejčastěji dají Turci
Mezi Evropany si novoroční předsevzetí dává 71 procent lidí, a to zpravidla s cílem v nějakém ohledu zlepšit svou finanční situaci. Nejčastěji se finanční předsevzetí objevují v Turecku (86 procent), Nizozemí (82 procent) a Lucembursku (81 procent).
Na druhé straně žebříčku jsou pak Španělé a Němci, mezi nimiž si dává finanční závazky na začátku roku „jen“ šest z deseti dotazovaných. V České republice je to 75 procent.
Jak ukazuje srovnání loňského i letošního šetření, novoroční plány, které se týkají zlepšení finanční situace, si dává stále stejně vysoké procento Evropanů, potažmo Čechů,“ uvedl Libor Vaníček z ING Bank ČR.
Šetřit a snížit dluhy
Nejčastějším finančním předsevzetím Evropanů je více spořit (41 procent), kontrolovat své výdaje (27 procent) či snížit zadlužení (27 procent).
Spořit chtějí především Italové (56 procent) a Britové (53 procent).
Snižovat dluhy si naopak přeje více než třetina obyvatel Turecka (36 procent), ale i třetina Čechů (33 procent). O lepší kontrolu výdajů se chce pokusit téměř každý čtvrtý Francouz a Rumun.
Mezi Čechy je nejčastějším finančním novoročním předsevzetím více spořit (36 procent). Třetina respondentů z České republiky pak plánuje snižování dluhů a další čtvrtina chce v příštím roce lépe kontrolovat své výdaje.
Dodržet předsevzetí se daří více než polovině Čechů
Nejlépe jsou na tom s dodržováním předsevzetí lidé žijící v Rakousku nebo Německu – sedm z deseti dotazovaných své loňské finanční předsevzetí dodrželo.
Naopak v Turecku, Španělsku nebo v Itálii jsou na tom právě opačně. Více než polovina lidí zde své finanční plány v roce 2015 nenaplnila
(57 procent, 56 procent, respektive 55 procent).
V České republice se dařilo finanční předsevzetí dodržet 55 procent dotazovaných, zbytek (45 procent) při jejich naplňování selhal.